Stránky jedné malé ...
... veverky z Bludovic
Z Bumbálky po hřebeni na Soláň a po "Královně cyklostezek" přes Vsetín do Valmezu
Bylo letní červencové ráno, paprsky slunce nás šimraly a my opět s koly vyrazili.
Sraz: Bumbálka - parkoviště.
Účastníci výletu: Mamka, Jenda, Pavel, Anička a Věrka.
Část naší pětičlenné skupiny se na Bumbálce vyložila i se všemi koly a dva řidiči sjeli auty do Rožnova na parkoviště. Zde jsme totiž předpokládali cíl dnešního putování a tak jsme tady nechali auta. Řidiči se vrátili zpět na Bumbálku cyklobusem.
My, co jsme ten den nemuseli řídit, jsme si dali hned z rána polévku, kafe, štrůdl... Prostě jsme museli načerpat energii a v neposlední řadě i zabít čas než přijede autobus. Po dvou hodinách čekání jsme se dočkali.
Konečně vyjíždíme
Po desáte dopolední jsme se konečně všichni nabalili a vyjeli směrem k rozhledně Čarták. Prvnímu našemu zastavení. Z počátku a hned takový záběr. Odpočinek u kešky byl samozřejmostí. Dále pak sjezd na Třeštík k chatám a dále pak už po skorohřebenové cyklostezce směrem k Polaně. Dva z nás si to nadjeli přes keš "Ladův pramen". Nadjeli znamená sjet si krásně asi 200 výškových metrů a hned nato si je zase vyjet. A taky zdolat navíc ještě převýšení co za tu dobu, než jsme se zpět vyškrábali, zdolali všichni ostatní. Tedy ještě nějakých 30 navrch. No ještěže tam byly ty prameny...
Téměř po vrstevnici jsme dorazili po lesní cestě až k místu, od kterého jsme asi dalších 200 m dolů v zimě stanovali.
Zavzpomínali jsme na ty krušné časy, a poučili všechny ostatní, že to nakonec je i zábava když se na to člověk dívá zpětně.
Pokračujeme k hřebenu Benešky
Tady jsme se rozhodli si na zdejším ohništi u odpočívky opéct ty buřtíky, co si sebou vezeme. Díky větru, který zesílil a následně i kvůli policii, kterou bychom tu vážně nečekali, jsme celou akci zrušili. Lesní požáry totiž v tomto suchu nemíníme zakládat.
A tak jsme pojedli tatranky a pokračovali dále po cyklostezce směrem k Soláňi. Pomalu nám začíná docházet, že i když se cesta klikatí po hřebeni, nemusí to ještě znamenat, že to bude cesta rovná a nebudou tady kopečky. Místy to byly dost drsné kopečky...
Po pár kilometrech jsme dorazili k chatám na Soláňi. Uf.
Dali jsme oběd v místní restauraci, protože už nám pořádně kručelo v břiše.
A teď dolů, už žádné kopce nejedu...
Rozplánovali jsme další etapu výletu na odpoledne a vyrazili parádním sjezdem dolů do údolí Velkých Karlovic. A tady se už napojujeme na cyklostezku kolem vsetínské Bečvy. Tento projekt byl financován za podpory evropské unie a opravdu stojí zato. Dalších asi 50 kilometrů nás čeká jen rovinka, rovinka a rovinka a to všechno bez aut!
Krátká zastávka mezi Karolinkou a Novým Hrozenkovem u místní nádrže na limču a pak hurá podél vody do Vsetína. Až to bylo místy nuda...
Ale určitě se zde vrátím na in-line brusle, bude to paráda. Krásný hladký koberec, široká stezka, lidí tak akorát, protože se všichni rozprostřou po celé její délce. Doporučuji.
Kolem šesté večer dorážíme do Vsetína. Opět se u místního splavu občerstvujeme kofolou a rozmýšlíme, zda unavená část týmu pojede do Rožnova vlakem či nikoli. Nakonec se zhodujeme, že pojedeme ještě všichni do Valmezu a odtud už vlakem společně.
Mezi Vsetínem a Valmezem asi polovinu cesty tvoří krásné cyklostezky bez aut a druhou zapadlé okresky na kterých je aut poskrovnu, takže i tento úsek je fajn. Na in-line brusle to ovšem již není.
Svižným tempem jedeme směr Valmez. Ke konci již podél kolejí a ani se nenadějeme, stojíme na nádraží u pokladny a kupujeme lístky na vlak 8:10 do Rožnova. Krásnou žlutou Regionovou si to svištíme podél rožnovské Bečvy. Před devátou jsme na nádraží v Rožnově a pohodlnou klikatou cyklostezkou v parku dojíždíme k autům na parkoviště místního kempu a koupaliště. Krásný večer, jen ještě rychle sbalit kola na auta, než začne ta bouřka co se sem žene přes vrchol Radhoště.