Další naše putování kolem města Hlučín jsme opět započali v Havířově na vlakovém nádraží, opět před sedmou hodinou ranní a opět v kiosku na nádraží. A samozřejmě opět s kolama. Bylo svěží ráno a na dnešní den byl naplánovaný výlet na sever od Hlučína, oblast Darkoviček, Píště a okolí...

Vlakem jsme se přesunuli do Děhylova na nádraží a dojeli jsme k Pavlovi domů (poblíž náměstí v Hlučíně), abychom okusili kávu od Žida... nebo ze Spolku? To je jedno, hlavní  je že chutnala. Pozdravili jsme se s rodinkou a vydali se uličkami a následně i po hlavní cestě směrem na Darkovičky. Významná to oblast. Skýtá mnoho bunkrů z války a taky jednu multinku, která Vás kolem většiny z nich provede. Bylo naší povinností si ji vyluštit.

Jeden bunkr slouží přímo jako oficielní muzeum, další opravují nadšenci z vlastních zdrojů a po domluvě Vás jimi jistě rádi provedou. I s výkladem. Některé bunkry jsou i volně přístupné, samozřejmě na vlastní nebezpečí, neboť některé dostaly ve válce zásah a tak jsou značně poškozeny. Třeba je taky někdo opraví...

Bunkr po bunkru jsme postupovali dále, na kole to opravdu doporučuji, pěšky je to docela náročné...Ale nakonec jsme se poučení a naplněni množstvím zážitků dopracovali k finálce. I když za plotem a málem to odneslo zdraví Kermitka. Ale máme ji!

Celou dobu jsme kopírovali naučnou stezku a zároveň jsme se i celou dobu kochali moc pěknými výhledy na Hlučín a okolí Dolního Benešova. Dlouho nám trvalo, než jsme se dopracovali do obce Vřesina. Malá zapadlá vesnička, kde na nás čekala krabička. Nehledě nato, že u ní jsem zjistila, že nemám moje drahé a jedinečné razítko, které jsem u poslední kešky měla... Po návratu od keše ke kolům jsem zjistila, že razítko se vezlo asi 3 kilometry po lesní alfaltové cestě pouze položené na nosiči... Ale přežilo! Takže hurá. A jede se dále, směrem na Píšť.

A co se nepřihodilo, v cestě nám stojí další keška. Tentokrát "Mechtildin hraniční dub". Moc pěkná přírodní kešulka. Takové máme rádi. Odpočali jsme si po výšlapu z Vřesiny v chladném lesíku a pojedli tatranky. Dále jsme pokračovali po hlavní cestě přímo do Píště. Začaly se objevovat na obloze mráčky a to nevěstilo nic dobrého.

Při příjezdu do města jsme uviděli malebnou hospůdku, lehce pokrapovalo a tak jsme usoudili, že nastal čas oběda. Naplnili jsme žaludky, ale po obědě počasí nevypadalo vůbec dobře. Pršelo čím dál víc a tak jsme nasadili pláštěnky. Výborný to vynález. Až nato, že když Vás čeká stoupáni do hodně prudkého a dlouhého kopce, za chvíli se cítíte jak to dušené kuře... No a tak jsme vystoupali na "Vyhlídku na poslké" a pršet přestalo. Odlovili jsme si kešku, odpařili se a koukli, jaké že pěkné počasí to poláci oproti nám mají. (vlevo polsko, vpravo česko)

Po odlovu keše jsme opět nasedli na kola a vydali se, tentokrát už z kopce, do Bělé u Opavy. Tady kdysi byla finálka jedné Ostravské mysterky "Minotaurus z Bělského lesa" no a my zkusili, jestli náhodou tady ještě ta krabka není i když je momentálně keš "disable".

A byla, dokonce jsme při jejím odlovu potkali cyklo a keš kolegu "cykla", který bydlí kousek od Bludovic... No kdyby jsme se domlouvali, tak se tam tak nesejdeme. Společně jsme se pak ještě setkali u malých přírodních Preissnitzových lázníček u lesíka. 

Stejně jako spousta místních i nemístních, i my okusili koupel nohou a rovněž jsme absolvovali chození v labyrintu... Zábava a pro nohy opravdu úleva... Strávili jsme zde hodně času a poté jsme pokračovali na další zdejší zajímavost. Pstruží farmu. Opravdu pěkné místo a dokonce Vás tu za normální peníz nakrmí. Bylo tu opravdu hodně lidí a pstruzi byli výborní. Akorát jsme předtím navštívili jednu křovinatou kešku a tam se zase snažili nakrmit na nás - klíšťata. A opravdu nám znepříjemňovala život ještě asi hodinu při obědě, než jsme se jich zbavili.

Nakrmeni a dostatečně osvěžení z lázní, jsme zase nasedli na kola. Pěkným údolím jsme dojeli do vesničky a pak na Hrádek. Teda spíš jeho pozůstatky, příkopy a valy... Byla tam i keška. 

A spousta klíšťat. Třepali jsme se ještě na kolech při cestě do Dolního Benešova jak nám běhal mráz po zádech. V Benešově jsme si odlovili finálku kešky, kterou jsme marně hledali při cyklotoulkách jižní částí Hlučínska. Podařilo se a jelikož se už stmívalo, pomalu jsme si to namířili po již dobře známé cyklotrase k hlučínskému jezeru. Podél jeho břehů jsme dorazili až k parkovišti před štěrkovnou. Tam mamka píchla a tak se dal Jenda do opravování. Díky tomu nám ujel vlak a další jel až za hodinu a tak po opravě následovala ještě průzkumná zajížďka na keš "Pohádka". Pro nás "zatím" nedostupná na skalce, ale i na tu jednou přijde čas.

Pak už klasika. Další vlak přijel na čas, naložili jsme se i s kolama dovnitř no a mašírovali směr Havířov. Unaveni a vyčerpaní jsme zdolali ještě stoupání na vrchol Kohout a šup do hajan.