Byla ještě tma když jsme vstávali... My ve složení Jenda, Věrka a mamka Jindřiška. Opravdu časně ráno jsme na vlakovém nádraží v Ostrava-Svinov pili kávu a čekali na vlak do Suchdola nad Odrou. Na nádraží na nás už čekal Pavel s kolem (dorazil z Hlučína).Tam jsme měli naplánovaný přestup na osobní motoráček do Budišova nad Budišovkou... Samozřejmě jsme s sebou měli i kola, byl naplánovaný totiž cyklovýlet podél Moravice...

Cesta proběhla úspěšně a my dorazili kolem deváté hodiny ranní do Budišova. Obloha byla zamračená a bylo celkem zima. Oblékli jsme na nádraží bundy a vyrazili za první naší cyklo keškou k muzeu. Potom jsme navštívili náměstí a v samoobsluze nakoupili nějaké ty tatranky a pití a přečkali přeháňku. Ještě za doznívajícího deště jsme v pláštěnkách zdolali náš první kopeček. Po cyklotrase směrem k přehradě Kružberk. Koukli jsme na malou nádrž, jež je součástí přehrady a podél pobřeží dojeli až na krásnou hráž, jež kdysi byla svědkem natáčení filmu Velké sedlo. Přejeli jsme hráz a vlevo zabočili po cyklostezce pod zdejší skály, jež jsou hojně využívány horolezci. Nad nimi se ve výšce nachází vyhlídka, vedle které je také nedaleko keš. My ji však měli již odlovenou a tak jsme výstup neabsolvovali.

Na protějším břehu Moravice se u skal nachází i vodácký kemp u něj restaurace. Skákli jsme na jednu dopolední kávu. Po občerstvení jsme pokračovali dále po cyklo do vesničky Kružberk. Překonali jsme most a po silnici jsme dojeli až na nanuk do Jánských Koupelí. Kdysi věhlasné lázně, dnes spousta chátrajících a neudržovaných lázeňských budov a jeden kiosek... Padne na Vás taková ta nostalgicky smutná nálada... Chvíli jsme se kochali a říkali si, jestli to tu ještě někdy někdo opraví. Odlovili si povinnou kešku a pokračovali dále. Tentokrát po silnici až do Zálužného. Odtud jsme překonali celkem náročné stoupání do Nových Těchanovic. Sluníčko už nám docela slušně pražilo a my pomalu dostávali hlad.Z Nových Těchanovic jsme pokračovali po cyklo do Lhotky u Vítkova. Konečně jsme měli stoupání za sebou a užili si trošku sjezdu do samotného Vítkova. Tady jsme si naplánovali oběd, ale možná jsme se měli najíst jinde... Dojeli jsme nějak kolem jedné hodiny odpolední a našli solidní restauraci. Venku měli posezení a menu se nám taky líbilo. To jsme ale nevěděli, že na polévku budeme čekat přes hodinu a druhý chod budeme dvakrát osobně urgovat u samotné vedoucí... Nakonec jsme se po dvou hodínách a výhružkách že odejdeme dočkali. V rychlosti jsme oběd naházeli do sebe, ale myslím, že tady se tedy už neukážeme... Dostali jsme zdarma nanuk jako omluvu. Aspoň něco... A kalorie je třeba samozřejmě i spálit a tak hurá na hrad! Teda na zříceninu s keškou. No, myslím, že po tom stoupání jsme spálili nejen nanuk, ale i ten oběd... Nakonec nalezeno a my pokračovali po červené a zároveň cyklo podél moravice krásným údolím kolem krav a dalších zvířat, někdy po chodníčku, někdy po cestě až k Weissonovu kanálu. Významná to technická zajímavost a památka. Vyluštili jsme zdejší multinku a vypili kafe v zajímavém občerstvení "přes plot". Čas pokročil a nás čekal ještě kus cesty do Opavy... Opět jsme si od Moravice vyšlápli kopec až na hlavní cestu do Hradce. Pak už jen sjezd a rychlý průjezd městem. Na zastavování nebyl čas, začlo se pomalu už stmívat a do opavy ještě min. 10 km. A tak hurá po cyklostezce do Opavy. Jen s malým omylem ve značení jsme jeli po jakési místní komunikaci souběžně s cyklo asi o 100 m vedle. No stane se. Ještě že se na ni časem napojila a my nemuseli lézt přes pole. Pak už jen kolem splavu na předměstí Opavy. Odlovit ještě jednu keš pod mostem pod tratí do Ostravy a už jen nalézt nádraží Opava - východ. Za tmy dorážíme na nádraží a zjišťujeme, že vlak nám právě odjel a že další jede až za hodinu. Bylo kolem deváté večer a my měli hodinku na noční odlov některých opavských kešek nachystaných "co kdyby". Po odlovu asi tří jsme se ještě stihli najíst v rychlém občerstvení a pak už jen na peróně dočkat vlaku. Pavel jel přímo do Hlučína, my ostatní přímo do Ostavy-Svinova, kde jsme měli přistavené auto. 

Opravdu výlet doporučujeme. Je trošku náročný, ale krásy přírody si opravdu užijete. A ten božský klid. Jen prosím nechoďte do Vítkova na oběd, mohli byste nabrat časové zpoždění jako my...