5:35:45
16. dubna 2025
Stránky jedné malé ...
... veverky z Bludovic
PVE Dlouhé Stráně
6. září 2008 jsme se s rodinkou vydali na exkurzi v PVE Dlouhé Stráně. Po prvotním zjištění informace, že je nutno se předem objednat na určitou hodinu a uvést přibližný počet osob jsme vše přes e-mail s IC v elektrárně domluvili. Dostali jsme následující instrukce.V Loučné nad Desnou u benzínové pumpy si kupte lístky zarezervované na jméno. Poté se dostavte před hlavní bránu elektrárny, kde si Vás vyzvedne průvodce.
Naše další otázky na IC směřovaly k dopravě na horní nádrž. Bylo nám sděleno, že horní nádrž elektrárny není součástí exkurze a nesmí se tam jet autem. Doma jsme tedy ukutili plán, že si sebou vezmeme kola a k horní nádrži si vyšlapeme do celkem prudkého kopce asi 8 km.
Naše objednávka byla až na 12 hodin a tak jsme ráno doma v Horních Bludovicích nikde nespěchali. Kolem 11 hodin jsme pohodovým tempem dojeli k benzínce v Loučné nad Desnou ve složení: 1 auto: já, přítel Pavel, bratr Jan a naše mamka Jindřiška, 2 auto: bratr Jirka, švagrová Jana a malá neteř Adélka (asi 7 měsíců). Ihned po příjezdu jsme se odebrali ke kase benziny. Nutno podotknout, že nás tu čekala menší fronta a když už jsme se dostali v tom chaosu na řadu, pokladní - postarší dáma - na nás zrovna nebyla moc milá. Objednávka zněla na 7-8 osob. Po oznámení pokladní že nás je 6 + malá neteř jsme dostali zavyučenou a bylo nám zvýšeným hlasem sděleno, že malé děti se nepočítají (do 12 let) a tudíž se to tak přece nedělá že nás přijede méně atp... No, možná bych to chápala že mají na skupinu určitý počet osob atp... ale nás bylo 7 a nikdo nám nesdělil že děti do tolika a tolika neplatí... No nakonec ale ti za náma byli rádi že nás přijelo méně (nebo spíš že jsme zakoupili o dva lístky méně) neboť oni rezervaci neměli a tak měli vlastně štěstí a díky nám mohli taky absolvovat exkurzi...
Po nepříjemném zážitku s pokladní jsme si samozřejmě museli dát aspoň to kafe z automatu za 12,- Kč.
Následoval přesun k hlavní bráně elektrárny, kde jsme zaparkovali auta a čekali na průvodce. Při čekání jsme špekulovali, cože uděláme a jak to uděláme, když je u cesty na vrchní nádrž značka "zákaz vjezdu cyklistů"... V tu chvíli jsme byli smířeni s tím, že se na horní nádrž nepodíváme. Díky dalšímu omezení parkování v areálu elektrárny na 3 hodiny, bysme to s exkurzí dolní nádrže pěšky nahoru a zpět asi jen těžko zvládli...
Radost a hlavně překvapení nastalo, když se konečně objevil průvodce. Zklamaní jsme se ho ptali, jakže je to s vjezdem cyklistů po cestě nahoru když je tam cyklostezka. Odpověď byla přívětivější než jsme čekali. Prý minulý týden dokončili opravu komunikace na horní nádrž a ještě značku zapomněli sundat. No tak hurá, aspoň na kolech bysme to za ty 3 hodiny měli s exkurzí stihnout, a když ne, snad nám delší parkování odpustí…
Průvodce se ale na nás tak podíval, proč jako chceme jet nahoru na kolech - i když je to krásné si to vyjet - když je to v rámci exkurze a všichni si tam vyjedeme auty společně. V tu ránu jsme si pomysleli něco o slečně v IC elektrárny, že má chudák týden staré, a když to ne, tak přinejmenším mylné informace... Měli by ji proškolit.
Celá exkurze v dolní nádrži trvala asi 1,5 h a zahrnovala přednášku s krátkým filmem a prohlídku nitra elektrárenského ústrojí v podzemí.
Poté jsme se přesunuli k horní nádrži všichni společně auty. Ještě se v jednom místě dokončovala oprava silnice, ale projet se bez omezení dalo. Nahoře nám pak průvodce otevřel závoru a my mohli zaparkovat na plácku u horní nádrže.
Vyšlápli jsme si pár schodů a již se před námi rozprostírala vodní hladina. Zde jsme ještě doposlouchali poslední část výkladu a pomalu obešli obědvajíce řízky z domova celou horní nádrž.
Nutno podoktnout, že počasí nám nemohlo vyjít lépe. Praděd coby kamenem dohodil, prolétávající letadla nám odpovídala na pozdravy, sluníčko pálilo a já jen slintala nad krásným asfaltem vhodným pro inline bruslení okolo celé nádrže. V takové nadmořské výšce snad v republice není nic lepšího:-). Ale to jen tak na okraj.
Po zpětném vypuštění závorou všech aut brácha nechal volant švagrové a my si sundali 4 kola z auta. Auto nám švagrová Jana svezla k hospodě v Loučné nad Desnou, kde jsme se později všichni setkali.
Ale naše putování na kolech teprve začlo, a to těsně pod horní nádrží PVE Dlouhé Stráně. Následoval 8 km dlouhý sjezd k hrázi spodní nádrže. Opravdu místy úchvatné výhledy. (pro zasvěcené proběhlo i odlovení kešky).
Od dolní nádrže následoval ještě další 4 km sjezd k hlavní silnici vedoucí z Loučné na Červenohorské sedlo (v době našeho výletu ze strany Loučné do sedla uzavřena-oprava).
Odtud jsme jeli již po hlavní silnici do Loučné nad Desnou k místní hospodě. Zde potkáváme druhou skupinu, jež shora svezla auta.
Dáváme oběd a loučíme se s bratrem Jirkou, švagrovou Janou a neteří Adélkou.
My dáváme jedno kolo na auto + řidiče dovnitř a společně se zbytkem na kolech vyrážíme směrem do centra Loučné k místnímu zámku (opět pro zasvěcené - pro odlov kešky). Prohlídku místního parku neabsolvujeme pro výstražné cedulky zákazu vstupu - park byl v rekonstrukci a keš disablovaná.
Pokračujeme tedy dále údolím říčky Desné do Velkých Losin (opět keš). Koukli jsme na papírnu, prohlédli očkem zámek zvenčí a hlavně park.
Na konci parku jsme se setkali s řidičem a kola naložili již na auto. Kličkujíc místníma vesničkama jsme se dostali do vesničky Sobotín. Koukli jsme do značně zanedbaného parčíku se zámkem a k rybníčku brčálku, a pak na druhý konec vesnice na Sobotínskou hrobku.
Po skouknutí historických zajímavostí jsme se naložili do auta a štrádovali si to po silnici č.11 na Skřítek. Pauza byla potřeba a tak jsme dali kafe a uzenou klobásu. Někteří z nás topinku, jejíž ostrost způsobila dotynému nespavost a těžkost žaludku.
Po občerstvení jsme se vydali na cestu domů. Přes Bruntál, Opavu a Ostravu.
Výlet se nečekaně vydařil, spousta obav, jež panovaly na začátku se díky bohu obrátila k tomu nejlepšímu. Prý měl hlavní organizátor výletu objednané počasí a tak na znamení důvěry mu odteď budeme dávat organizovat všechny výlety. Chjo...