Bylo chladné listopadové ráno a z rodné vesničky jsme vyrazili směr Valašské meziříčí, absolvovat pěší výlet po naučné stezce Tomáše Garyka Masaryka.

Výšlap jsme započali u železničního mostu přes Vsetínskou Bečvu. Zaparkovali jsme auto a červená turistická značka se stala našim průvodcem do sedla k památníku Masaryka.

Pozvolným stoupáním jsme se kolem domečků místních staro i novo usedlíků dostali až k posezení, které přišlo náramně vhod. Popili jsme čaj a kávu z termosky z domova a odpočinuli si před prudším stoupáním k Janíčkové studánce.

Tam na nás čekala první keš našeho výletu a osvěžení v podobě průzračné vody vytékající s upravované studánky. Na posezení jsme si dali tatranku a po odpočinku pokračovali dále ještě asi 1 km do sedla k památníku TGM.

Další posezení, rozcestí, památník ba i kaplička. To vše a dokonce i keška se tady nachází. Jsme v sedle a dále bude našim průvodcem  značka žlutá a dovede nás až na vrcholek Krplov. Taky se tady nachází kaplička. Zřejmě tady všude byly vesničky... Při scházení z vrcholku směrem k rozhledně se kocháme jak krásnými výhledy na ValMez, tak i mimo jiné lovíme místní výhledovou kešku. 

Pomalu procházíme i kolem míst, kde kdysi probíhala těžba. Čeho? to se dočtete na naučných cedulích...

Po kilometru konečně přicházíme k samotné rozhledně nad Jarcovou. Nechal ji zde postavit místní podnikatel ze svých prostředků. Má sice trošku krkolomné žebříky a nahoru se vydají opravdu jen ti nejodvážnější, ale výhled je odtamtud opravdu pěkný.

Po obědě, který jsme absolvovali na výhledové plošině vedle rozhledny se vydáváme opět na žlutou značku. Vede totiž trošku bokem od rozhledny, což je škoda. Pěknou lesní cestou klesáme metr po metru k Jarcovské Gule. Skalnímu útvaru na úbočí Jarcové.

Lovíme opět místní kešku. Jak jinak. Místní horolezci skálu hojně využívají k lezení, čemuž nasvědčují i nerezová oka umístěna na stěně.

Od Guly už pokračujeme nejen po žluté, ale také kousek po modré značce. Pak se od ní oddělujeme a zadní částí samotné obce Jarcová pokračujeme po úbočí k řece Bečvě.

Místy si užíváme pěkných vyhlídek, místy nadáváme, že cesta k řece by měla být z kopce, tak jakpakto že není?

Nakonec opravdu dorážíme k vodě a podél řeky se vracíme k železničnímu mostu a autu. Cestou míjíme skřítkovu studánku. Bohužel už nefungující ale pěknou.

Trasu, kterou jsme si prošli si můžete prohlédnout a stáhnout ZDE.