Byl prosinec, doba sváteční. V práci volno a jak se tráví volno? Na horách!

Našim cílem se stala vesnice Ramzová v Jeseníkách. Předpověď počasí slibovala krásný výlet a snesitelné teploty a tak jsme časně (hodně časně) vyrazili do Jeseníků. Tradiční trasa Ostrava - Opava - Krnov - Město Albrechtice -Rejvíz -Jeseníky - Ramzová. Délka 140 km, cesty suché a jelo se v pohodě. Teploměr nás během cesty trošku děsil, neboť se teplota pohybovala od  -8°C do - 17°C. Co více si přát. Snad jen aby začalo foukat?

Při průjezdu Rejvízem jsme neodolali a zastavili. Paprsky sluníčka na nás koukaly ze všech stran a celé vesničce to dalo zvláštní kouzelnou zimní atmosféru. Posuďte sami.

Pomalejší jízdou jsme kolem devíti hodin dorazili na Ramzovou. Tady už se na nás sluníčko tolik neculilo. Přihnal se nad okolní kopečky mrak a začlo sněžit. Zalezli jsme do místní restaurace na česnečku. Bodla. Když jsme vyšli z hostince, šli jsme koupit lístky na lanovku s tím, že když bude počasí pod psa, zajdeme si prostě jen na chatu Jiřího na Šeráku na kafe a sjedeme hned zpět na sáňkách. Žádný Keprník. Cestou nahoru jsme však byli mile překvapeni. Mrak odešel a ukázalo se sluníčko.

Dokonce se nám i zdálo, že nahoře je tepleji než dole. Bylo nám ale milým pánem u obsluhy lanovky vysvětleno, že je to jen psychický dojem, že je tady chladněji. No a my nato: "Psychický nepsychický, hlavně že je těplo!"

Dále jsme pokračovali směrem k chatě a cestou jsme se kochali nádhernými panoramaty.

Pavel zapnul vysílačku na vrcholu kopečka a pohovořil si se známými i neznámými. My mezitím omrkli zdejší okolí a chatu. Prostudovali místní cedule a cedulky a schovali jsme se mu do hospody. Po chvíli hledání i on vchod našel a společně jsme si dali polévku, smažák, někteří klobásu a všichni kromě řidiče samozřejmě čaj s Radikální Univerzální Meducínou. (RUM)

Po občerstvení jsme opět vyrazili na cestu. Paprsky příjemně hřály i když ve skutečnosti bylo kolem -5°C. Bylo fajn. Našim cílem byl čtvrtý nejvyšší vrchol Jeseníků - Keprník. 

Na červené značce jsme potkali pár běžkařů, pár turistů. Všichni sdílní, zdravili, prostě na horách vládla parádní zimní armosféra. Příjemným tempem jsme stoupali metr po metru až k vrcholu. Sluníčko nám opalovalo tváře, protože celou cestu nám svítilo proti nám. Chvílemi to bylo regulérně na sluneční brýle. 

Čas utíkal, my obdivovali krásnou přírodu a představovali si, jaké to musí být strašné když je tu zataženo, fouká, sněží či prší a vůbec když je nevlídno... Fuj. Ještě že nás má každý rád a tak nám dneska přál... Hlavně ten nahoře a máme hezky.

Dle povídání co jsem slyšela či četla se to moc nevidí aby na Keprníku bylo hezky. Prý se to stává velmi zřídka.

Vyhoupli jsme se na skalnatý pahorek, jež tvoří samotný vrchol. Na něm se nachází kamenný obelisk a prostor vyhrazený pro vyhlídku. Jelikož se nacházíme v přírodní rezervaci Šerák-Keprník, jinde se ani pohybovat nemůžeme.

Praděd šel vidět jako na dlani. Město Jeseník, nadruhou stranu Kralický Sněžník... Na Šumpersku a Olomoucku atp. dole mlha a inverze... 

A jak už to na horách bývá, i počasí se může změnit z minuty na minutu. I nás to potkalo. Když jsme se loučili se skalnatým pahorkem a louskali poslední řádky psané na rozcestníku, pomalu se začalo zatahovat. Přihnaly se mračna a my sedali na sáňky a sjížděli pomalů do sedla zpět a následně po červené dolů kolem sjezdovky do Ramzové. Bylo fajn, to hlavní - počasí - vyšlo na 110 % a cesta domů taky probíhala v pořádku.

Parádní výlet mezi svátkama a taky poslední na závěr roku 2010.