Rozhodnutí padlo na malé městečko Třemešná ve Slezsku a na místní nádražíčko. Právě odtud totiž vyjíždí 1x týdně výletní parní vlak směr Osoblaha.

Ráno jsme před osmou hodinou ranní vyrazili z Ostravy na Opavu, dále průjezd Krnovem a Městem Albrechtice. A odtud je to už coby kamenem dohodil do malého městečka Třemešná ve Slezsku. Místní nádraží není problém najít, je schované, ale dobře značené.

Vlak odjíždí v 10:45. Máme asi hodinu čas a tak jdeme prozkoumat místní výtopnu a zkontrolovat, zda obsluha připravuje vláček řádně. Turistů zde bylo pomálu a tak byl prostor udělat pár hezkých nostalgických fotek. S přibližujícím se časem odjezdu se zvětšoval i počet turistů. Místní nádražíčko se začlo rychle plnit. A jelikož kapacita vlaku je omezena asi na 150 lidí, začali jsme pociťovat lehkou nervozitu.

Na peroně jsem se setkala s kamarádem ze stejné vesnice. Bydlí kousek ode mě a právě se zde s partou kamarádů loučil se svobodou. 4 roky jsem ho neviděla doma a teď ho potkám v tomto zapadlém městečku na ještě zapadlejším nádraží…

A je to tu, ještě počkat až dojede osobní vlak ČD z Osoblahy, uvolní kolej a už přistavují ten náš.

Podařilo se nám nastoupit do vlaku mezi prvními a tak jsme si sedli na perfektní místa. Dokonce stolík pro dva u okna. Mnoho lidí muselo zůstat stát, někteří se do vlaku ani nevešli. A tak vláček alespoň doprovázeli svými auty po celé 20 km dlouhé trase do Osoblahy nebo využili autobus klubu veteránů, jehož přítomnost jen umocňovala pocit nostalgie z celého výletu.

Lokomotivu jsme měli parní, vagonky stylové dřevěné a volně otevřené, jen se stříškou proti dešti a tak trochu i proti popelu. Překvapilo nás, že jeden z vagonů měli upravený pro tělesně postižené. Část jednoho vagonu přebudovali na wc, zrenovovali i speciální cyklo vagon a na takovém výletě samozřejmě nesmí chybět ani pivní vagon, kde Vám rádi připraví klobásku, kafíčko či prodají nějaké to lízátko a suvenýr. Paní průvodčí prodávaly jízdenky ve vlaku, personál prodával dvd a pohlednice během jízdy z košíku.

Když se mašinka rozjela, všichni se už jen kochali krajinou. Celá jízda do Osoblahy trvala asi 2,5 hodiny s malou přestávkou zhruba uprostřed, ve Slezských Rudolticích, kde se doplňovala voda. Rychlost celé soupravy nepřevýšila 30 km/h takže bylo dost času sledovat místní krajinu, údolí a potůčky a v neposlední řadě i malá místní nádraží, která úspěšně odolávají zubu času. Některé více, některé méně.

Do Osoblahy jsme dorazili kolem 12:45. Hned po výstupu jsme obhlédli místní původní výtopnu, ta v Třemešné byla postavena teprve nedávno. Dvouhodinovou přestávku na přepojení lokomotivy a odpočinek jsme vyplnili vycházkou do samotného města Osoblahy.

Z nádraží po místní komunikaci je město vzdáleno asi 1 km. Počasí nám zatím přálo, sluníčko se na nás usmívalo a hromy ozývající se z povzdáli už se s námi jen loučily…

Nejprve jsme se vydali na místní náměsti. Po shlédnutí předzahrádek místních restaurací jsme usoudili, že se nebudeme mačkat s ostatními lidmi s vlaku a chvíli počkáme, než se nějaké to místečko uvolní. Mezičas jsme vyplnili procházkou po okolí a spestřili odlovem dvou místních keší. Jedné u památníku z války a druhé na místním dost zapadlém, ale udržovaném krásném židovském hřbitově. Při návratu na náměstí se restaurace pomalu vylidňovaly a cestující pomalou procházkou zamířili zpět ke vlaku. Času bylo dost a tak jsme usedli k obědu i my. Za lidové ceny jsme si pochutnali a taky pomalu zamířili kolem zbytků městských hradeb k nádraží. Cestou jsme si prohlédli krásný parčík. U výtopny na nádraží jsme odlovili ještě jednu kešku a udělali pár fotek parního vláčku. Tentokrát už měl lokomotivu komínem dopředu.

Lokomotiva hlasitě odfukovala, zakoupili jsme dvd o místní železnici a její historii a po chvíli jsme i my nastoupili zpět do vlaku. Hlasité zahoukání a mohli jsme vyrazit na cestu.

Po chvíli se rozpršelo tak, že jsme byli vděčni za bundy a stříšku nad hlavou. Deštík střídalo sluníčko a celou cestu zpět do Třemešné se počasí takto střídalo. Ve Slezských Rudolticích měl vlak opět přestávku na doplnění vody a to byl čas si dát kávu. V pivním voze ji nestíhali vařit, takový byl zájem…

K deštíku se přidal vítr a stříška na námi přestávala být účinná. Lidé i ve vlaku vytáhli z batohů pláštěnky a i deštníky se hodily. My jsme bohužel nic takového neměli a tak jsme museli vyhledat místečka, kam nefoukalo ani nepršelo. Za chvíli déšt s větrem opět vystřídalo ostré sluníčko.

A to nás doprovázelo až zpět do cílové stanice v Třemešné. Nádherný to výlet. Na nádraží jsme dojeli kolem 17:45, usedli opět do našeho auta a pořádně si zatopili. Byli jsme vyfoukaní až až.  

Trasa vlaku ZDE

Slezské zemské dráhy