Účastníci výletu: Věrka, Pavel a pes Falco

22. 2. 2013 večer. Pavel hlásí, zítra jedeme na hory, potřebuji vyzkoušet novou vysílačku. Navzdory předpovědi počasí, která hlásila vydatné sněžení, místy silný vítr jsme se vydali autem na Pustevny. Oblíbený cíl turistů z blízka i zdaleka.

Dopoledne kolem desáté hodiny už parkujeme na vrcholu. Parkovné nehorázně drahé (80,-Kč/den/auto), ale nadruhou stranu, lanovka z Ráztoky by nás vyšla na skoro stejné peníze a pejska bychom sebou vzít nemohli.

Pár týdnu před našim příjezdem se na Pustevnách konal festival "Sněhové království" a i když zde od té doby vydatně přibylo sněhu, ještě ze závějí vykukovaly zbytky ledových soch. Falko neodolal a usadil se na ledovém křesle. Z mnoha možností občerstvení ve zdejším vyhlášeném lyžařském středisku jsme si vybrali jeden ze stylových stánků s posezením venku, mj i kvůli našemu hafíkovi. 

Po chvíli relaxace na lavičkách obklopených vysokými bariérami sněhu jsme se vydali tradiční cestou směrem k vyhlídce. Není to daleko, ale posledních pár desítek metrů k samotné vyhlídce je velmi náročných. Zvládli jsme to a už můžeme koukat na zasněžené panorama Pusteven. I když není vidět daleko, z budov můžeme jasně rozeznat např. Maměnku, jednu z Jurkovičových staveb.

Po chvíli odpočinku pokračujeme pomalým procházkovým tempem k soše Radegasta. Zdejšího boha hojnosti. 

Kdyby zrovna nesněžilo, ze stráně nad "velkou" sjezdovkou by byl krásný výhled na údolí Trojanovic a Ráztoky. My to štěstí neměli ale zato jsme si náramně užívali pohádkově zasněžené krajiny. Cesta na vrchol Radhošť měří asi 4 km. Ty zdoláváme celkem pohodově a už se těšíme na polévku v chatě Radhošť.

Jak tajemný hrad v Karpatech. Na "střídačku" jsme se občerstvili. Někdo pořád musel být s pejskem, který k naší lítosti dovnitř nemohl. Po obědě jsme vyšli z chaty do úplně jiného počasí. Bohužel jiného směrem k tomu horšímu. K vydatnému sněžení se přidal celkem silný vítr. Ke zdejšímu dřevěnému kostelíku jsme se doplazili. Pavel vyzkoušel svou novou vysílačku, my si s pejskem prohlédli okolí, udělali pár fotek a pomalu jsme se přesouvali zpět k chatě.

Když jsme asi po půlhodině pobytu na vrcholu sešli do závětří, bylo už dobře. Vítr zeslábl a pes i my jsme si začli opět užívat moc pěkného okolí. Kolem sochy boha Radegasta, kde jsme si ještě dali u stánku kávu, jsme se přesunuli zpět k parkovišti. Pavel si ještě stihl s pejskem zablbnout ve sněhu. 

Parádní výlet ze kterého jsme přijeli otráveni čerstvým vzduchem a pes unavený že usínal v autě. Moc doporučuji i varinatu v létě. Bývá tu sice turistů plno, ale když zvolíte všední den a nepojedete tu zrovna když bude nějaká akce, svou chvilku ticha si tu jistě vychutnáte.