Již před půlrokem jsme se rozhodli, že se zúčatníme tohoto zimního eventu. Jo, tenkrát se nám to kecalo když bylo léto... 

Psal se 20. únor 2010 a my za mírně deštivého počasí vyrazili ve složení VeraBludovice, Andelalf a Kermitek směrem na Bumbálku v Beskydech. Vlastně kousek níž, na Třeštík... Po mírných komplikacích s vyjetím do kopečka jsme úspěšně zaparkovali u vleků. Nabalili jsme sáně a hurá na to.

Kdo to všechno zpískal a o co vlastně šlo si můžete po přihlášení přečíst zde. Z Třeštíku jsme vyrazili s plně naloženými sáněmi se vším potřebným k životu po cyklotrase 6020/5 kolem hory Vysoká a dále směrem na Polanu.

U rozcestníku Polana rozc. jsme dále pokračovali po žluté tz další 1 kilometr až k místu stanování. Z počátku nám zdolání žluté tz znepříjemňovaly závěje a naše přetížené sáně se tady začaly šíleně propadat... Doposud totiž byla hřebenová cyklotrasa upravená rolbou, tady však odbočila a my zůstali na cestě pouze pro pěší. Byli jsme nuceni odlehčit sáně a překonat 300 m všími silami. Nakonec se povedlo a my mohli dojít další kousek cesty již v klidu.

Dorazili jsme na místo. Pár účastníků už tu mělo postavené své obydlí a později jsme zjistili, že tady spali i minulou noc. Dvě noci po sobě... Dejte pokoj.

Vybrali jsme si místo a postavili obydlí. Jenda popůjčoval svou lopatku i ostatním hned poté, jak viděli jak se s ní fajně odhazuje těch 30 cm lehce mokrého sněhu. Kolem třetí hodiny jsme měli postaveno a hned jsme vyzkoušeli vařič. Malá svačinka v podobě poctivé gulášovky od vitany nikdy neuškodí... A že jsme ostatním zavoněli. 

Celou cestu až sem nás provázel lehký vítr a sněžení. Při přípravě ohniště sněžení čím dál víc zesilovalo a oblečení začalo jímat vlhkost. (ne že bysme byli doteď nějak zvlášť suší) Nakonec kolem páté hodiny začaly více či méně úspěšné pokusy o zapálení společného ohně. Nakonec se povedlo a doutnající oheň se vzpamatoval kolem sedmé a tak se daly opékat buřty. Po dobré večeři jsme si ještě do půlnoci povídali u příjemně teplého ohně s ostatními účastníky tohoto srazu.

Někteří se poslňovali i něčím ostřejším, čajem i na sušené brusinky došlo. 

Hlavním tématem večerní diskuse u plápolajícího ohníčku byly samozřejmě kešky. Všichni poznali všechny, vyprávěly se zážitky, kdo kdy a kde jakou řeku přebrodil atp... Prostě se mluvilo o všem a byla legrace.

Kolem půlnoci jsme šli do hajan. Sněžení ustalo, avšak teplota poklesla. A díky tomu, že se vyjasnilo, klesla docela hluboko. Mluvilo se o -10°C, někteří uvádějí -6°C. Prostě ale i tak je to dost.

Zabalili jsme se do dvou spacáků najednou, nasadili čepice, ustlali si na karimatkách... Uzavřeli všechny otvory a modlili se, ať tu neumrzneme. Po chvíli snahy o usnutí mě dokonale probudil chrapot ze sousedního stanu... Bylo vymalováno. Noc byla nejen bezesná, ale taky bezspánková... Co víc si přát.

Ráno bylo svěží. Voda na polívku skoro zmrzlá a probudit kuchaře (který vyhrožoval, že jestli mu ještě jednou vleze někdo tak brzy do stanu, tak ho přetáhne lopatkou) to taky dalo dávku odvahy... Úplně stejnou jako jsme potřebovali na to, abychom opustili docela teploučké spacáčky.

Kuchař uvařil polívku, my ji snědli. Kuchař uvařil kafe, my ho vypili. Pak nastala doba logování. Rádoby jsme pomyli čepani ve sněhu a zabalili si. Navštívili jsme pořadatele v jejich místnosti a zapsali se do logu. Přispěli na pronájem chaty a pozemku a dostali jsme cwgčka. I když jsme nemuseli, věnovali jsme svoje pořadatelům na oplátku. Zabalili jsme stany, spacáky, vybavení a naštelovali vysílačky. Nabalili vše na sáně a rozloučili jsme se se spolutrpícími.

Poslali jsme Kermitka stejnou trasou jako jsme přišli zpět na Třeštík pro auto a my s bagáží pokračovali po žluté do údolí Miloňova.

A jelikož Kermitek šel nalehko, vyzkoušel trasu přímo přes vrchol Vysoké. Nejvyššího bodu Vsetínských vrchů. My pomaličku sestoupili do údolí Miloňova a poté dorazili po cestě až k hlavnímu tahu do Velkých Karlovic. Zde jsme byli domluveni na setkání s Kermitkem, který dorazil zanedlouho autem z Třeštíku. Výborná spolupráce.

Člověk díky takovýmto eventům konečně zjistí, kdo se skrývá za nicky kačerů hrajících geocaching a nadruhou stranu si vyzkouší zimní stanování. Pro tentokrát vyšlo počasí a tak to bylo super, ale nedokáži si to představit třeba v - 30°C...