To nám takhle jednoho večera zaslal náš přítel pozvánku na Turistický sraz na jednom z vrcholů Beskyd... Slovenských Beskyd... a tak to všechno začalo.

Domluvili jsme se a ve složení Věrka, Pavel, Jenda, Jindřiška a přítel Petr jsme se vydali vstříc výletu a zážitkům. V časných raních hodinách jsme autem vyrazili z Horních Bludovic směrem na hraniční přechod Mosty u Jablunkova - Svrčinovec a dále na Čadci. Poté na Oščadnici a místo na konci jednoho údolí jménem Dědovka. Tady jsme zanechali auto a čekali na lanovou dráhu.

Díky sponzorům a pořadatelům turistického srazu byla tento den zdarma a tak jsme toho využili. 

Ranní kafe jsme si dali v místním stylovém bufetu, udělali pár fotek a za chvíli jsme se už houpali na lanovce.

Pravda, Pavel musel překonat svůj strach z lanovky a já musela přežít ty jeho vystresované řeči... Ale jízda to byla parádní. Zdejší lyžařský areál známe již z minulosti, kdy jsme si sem zajeli párkrát zalyžovat, ale v létě to vypadá všechno úplně jinak...

Počasí bylo ze začátku trošku mlhavé a pod mrakem, ale jak ubývaly metry k vrcholu a hlavně pak zpět, tak se mraky pomalu rozplývaly a vykouklo i sluníčko!

Cestou na vrchol jsme míjeli velké plantáže borůvek, krásné samorosty i dokonce "Malou skalnou dieru".

Od lanovky byl vrchol vzdálený asi 3 kilometry. Na vrcholu na nás čekalo společné dílo Slovenských, Polských a Českých turistů. Nově postavený kříž, který se právě dnes měl světit. Vše bylo naplánováno pod širým nebem na 11 hodinu dopolední. S blížícím se časem se blížilo k vrcholu čím dál víc turistů ze všech těchto zemí. Kříž byl opravdu impozantní.

Na jeho boku byla umístěna nerezová schránka s vrcholovou knihou. Tak jsme taky přispěli svými podpisy.

Během mše byli všichni u kříže. Využili jsme toho a šli si sednou na chvíli do poloprázdné polské chaty. Načerpali jsme kilojouly a kolem poledne jsme chatu opustili. Venku před chatou byla ještě ochutnávka polské domácí slaniny..tož odolejte...

Mše skončila a my si cestu zpět ke kříži proráželi skrz davy. Podařilo se. I z vyhlídky jsme se pokochali a kešku jsme nalezli. Úkoly jsme tedy splnili všechny a tak byl čas návratu.

Cestu zpět jsme absolvovali stejnou cestou jako tam. Akorát lanovku jsme tentokrát už vynechali a použili své vlastní nožky. Pěkně rovnou za nosem chvíli po sjezdovce, chvíli po turistické značce a chvíli podél kýčovitých novostaveb imitujících dřevěnice... 

Při sestupu se s námi loučil hřeben Velké Rači se svým vrcholkem. Bylo krásně teplo ačkoli to tak z rána nevypadalo.

Domů do naší vesničky se nám ještě nechtělo. Debata účastníků zájezdů rozhodla, že si uděláme zajížďku na Hrčavu. Byli jsme zvědaví, kde je vlastně to "Trojmezí" a v neposlední řadě, jaké jsou tam schované poklady!

Po překonání státní hranice na přechodu Svrčinovec jsme se vydali do kopců... Jet to na kole tak tam nechám duši. Z hlavní cesty byla vesnička vzdálená dobrých 7 kilometrů... A to pořád do kopce! Nakonec jsme ale zdárně dorazili až na parkoviště na kraji vesnice u místní hospody. Zašli se podívat na místní uzdravující pramen

a pak již po turistické značce směrem ke styku státních hranic tří států. Polska, Slovenska a Česka... Po zdolání vrcholu Rače jsme již začínali cítit svaly na nožkách, ale i přesto nám dalších pár kilometrů navíc nevadilo. Šlo se pohodově, chvíli z kopečka, pak lehce do kopečka a pak do kopce prudšího... 

Dokud se před námi neobjevil altánek s grilem a prostředí, které již dobře známe, ale pouze z různých cestopisných pořadů v televizi... Skutečnost je opravdu jiná... lepší!

Obhlídli jsme jehlan uprostřed hlubokého koryta potoka, další tři jehlany na březích a odlovili místní kešky. 

Pozdravili jsme i jedny slovenské kolegy kačery, ale moc si povídat nechtěli...

Cesta zpět do vesnice Hrčava zdála se nám již dosti náročná, protože bylo dusno a k tomu ještě ty dva velké kopce... 

Za celý den jsme toho měli plné kecky a tak jsme udělali po cestě domů jen malou zajížďku přes Polsko a přes nejvýchodnější bod ČR (pro neznalé to není Trojmezí, ale asi 10 km vzdálený hraniční přechod Bukovec. 

Bylo fajně, vydařilo se jak počasí, tak partyja... Sranda byla a všem jistě doporučuji výlet na Raču i v zimě na pořádnou lyžovačku!