Slovensko - Súlov 15. 9. 2007
Zúčastnili se Jenda, Pavel a Jindřiška
Jednoho krásného (opravdu krásného) dne jsme vzali auto, kola a tehdy „Slováky" (koruny) a vydali se na výlet. Primární cíl byly Manínská úžina a taky ta sousední Kostolecká. Naštěstí tam na těch kopcích nebyla keška Manín GC1PXF2 a navíc jsme tehdy nekešovali. Jinak bysme tu grapu museli absolvovat a domů bychom se stěží dokodrcali. Na druhou stranu je v okolí spousta jiných neméně krásných jednoduchých keší a tak máme motivaci se zde někdy navrátit.
Ale abych se vrátil k výletku. Zaparkovali jsme v Bytči. S vypětím všech sil vyhledali kávu (jako vždy) a po krátké prohlídce města se vydali směrem Považská Bystrica. Cesta nic moc, taková docela moc hlavní. Naštěstí vede souběžně dálnice, a proto aut moc nebylo. A to by nebyl výlet, aby někdo z nás nepíchnul. Potkalo to Jendu a lepil přímo pod Považským hradem. Po opravě kola jsme úspěšně dorazili do Považské Bystrice. Konečně most přes Váh! Konečně můžeme přelézt řeku. Navštívíme místní vlakové nádraží (už nevím proč, asi jsme hledali oběd) a vydáváme se po druhém břehu směrem na Žilinu. Zase hlavní cesta! Ale co, když není jiného zbytí. V motorestu Oáza při cestě dáváme oběd a posléze dorážíme do Považské Teplé, kde začíná ta záživnější část výletu. Stoupáme na Tiesňavy.
Ta první, Manínská, byla v minulosti tak úzká, že ani povoz tudy neprojel. Kus skály tedy odstřelili, ale i přesto se jezdí nad vodou po mostě. nejužší místo má kolem 3 metrů. Kousek dál, mezi úžinami, se nachází památné místo, které má připomenout lidi, kteří zemřeli při zdolávání tamních skal. Kdo tam jede, nemine jej.
Projedeme Kostoleckou a dorazíme do Vrchteplé. Zde v místní hospůdce si dáváme pivo a kávu a maminka si samozřejmě „vydyndá" pivní sklenici. Po občerstvení pokračujeme po červené směr Súľov. Nejprve stoupáme do kopca na sedlo, odkud je hezký výhled na Strážovské vrchy a ještě kousek dál. Po spočinutí sjíždíme pod hrad. Jen dole míjíme jakési vybydlené či nedokončené rekreační středisko, které na kráse krajiny rozhodně nepřidává.
Dojedeme pod hrad a rozhodujeme se, zdali půjdeme na hrad. Jdeme. Je to ale grapa, až už nemůžeme tlačit kola, zamykáme je ku stromu a druhou půlku jdeme pěšky. Po schodech a žebřících dorazíme polomrtví na vrchol, na Súľov. Přes „díru" úplně na vrcholek maminka nešla. Spokojila se s výhledem z přízemí. Výhled úchvatný a neopakovatelný. Škoda, že jsme nekešovali, teďka musíme na vrch repete znova.
Po dupě jedeme ke kolům zpátky a na kolech pod hrad. Teď jenom sjedem na Predmier a odtud do Bytče, kde na nás čeká vozidlo, aby nás odvezlo domů.
