Stránky jedné malé ...
... veverky z Bludovic
Řecko - Olympská riviéra - Leptokárie
Už před Vánoci jsme si koupili dovolenou v jedné cestovní agentuře. Zajímavě vypadala nabídka posledního termínu pobytového zájezdu v Leptokárii s kombinovanou dopravou letecky tam, zpět autobusem. Neváhali jsme a zájezd zakoupili. Odlet: 14. září 2009 z Ostravy Mošnova, návrat 27. 9. 2009.
Úterý 14. 9. 2009
Na letiště do Mošnova jsme dorazili včas a odbavili si zavazadla. Poté jsme ještě chvíli čekali venku a užívali si výhledu na letištní plochu. Do odletové haly jsme ještě nespěchali. Nebylo tam totiž nic zajímavého k vidění. Tak jsme vyřídili poslední telefonáty domů a kecali s řidičem, jež nás přivezl. Jendou. Ten z nás měl docela legraci když čekal až nás celníci odbaví. Nevědomky jsme totiž k suchému salámu přibalili nůž... To byla legrace... Nám ale dost zatrnulo. Ještěže celníci byli schovívaví a nechali mě přejít s nožem zpět a dát ho bráchovi... Ta ostuda. To nám ta dovolená pěkně začíná...
Další překvápko čekalo někde nad Slovenskem, kdy se pilotům v kabině rozsvítila kontrolka motoru a my museli nečekaně nouzově přistát na letišti v Ostravě. Docela sranda a nápor na nervy přistávat s jedním motorem.
Nikdo nám nic neřekl až po několika hodinách strávených na letišti v Bratislavě. Vychystali nám nové letadlo a kolem půlnoci jsme pokračovali v našem letu... Druhá polovina letu do Soluně probíhala bez problémů. Přistáli jsme v pohodě, vzbudili řidiče v autobusu, co na nás čekal na letišti a nakonec jsme i úspěšně dorazili do letoviska. Asi pět minut čekali na delegáty, než přijedou a dovedou nás na pokoje. Všechno v pohodě, ubytovali jsme se a hned jsme šli spát. Byli jsme opravdu hodně unaveni.
Středa 15. 9. 2009
Ráno jsme se vzbudili do chladného dne. Bylo lehce pod mrakem a my se u snídaně a na schůzce s delegáty dozvídáme, že tady poslední týden propršelo a celkově se ochladilo. Nevěšeli jsme hlavu a nechali se inspirovat k nákupu fakultativních výletů nabízených delegátem. Alikes - bahenní koupele a klášter, Meterory - významné kláštery na skalách a Athény - hlavní město Řecka. Dostali jsme informace co kde kdy a jak a pádili jsme na pláž. Prošli jsme si okolí, prostudovali mapu a po obědě jsme si šli na pokoj trošku odpočinout. Ten dej jsme prostě jen lenošili...
Čtvrtek 16. 9. 2009
Bylo nádherně. Po snídani jsme vyrazili na autobus. Měli jsme zakoupený takový mini půldenní výlet na bahenní lázně Alikes a do kláštera. Kousek za město Katerini. Nabalili jsme se a vyrazili. Vyslechli jsme si výklad o místním ovoci, kultuře, oblasti a lidech... Jak už to bývá.
První zastavení jsme měli v klášteře. Kriterium, které je nutno dodržet a platí pro všechny kláštery v Řecku... Chlapi dlouhé gatě, baby sukně. No, samozřejmě že Pavel měl kraťasy a spolu s pěti chlapy museli zůstat hlídat autobus. No a já vyfasovala foťák a sukni a šup dovnitř. Moc pěkné... I káva od jeptišek chutnala. Taková naše neska.
Klášter moc pěkný, jeptišky trošku zdrženlivé... Sotva jsme zahlédli dvě. No, takový už komerční klášter. Popojedeme raději na koupačku... Bahenní lázně. Ehm. Z počátku jsme byli uchvácení divokou bílou písčitou pláží, která se nám opravdu moc líbila. A potom nám delegáti řekli, že si věci můžeme nechat u nich a že bahenní koupele jsou na druhé straně. No, myslím, že mnoho lidí si řeklo "fuj" při pohledu na jakési škaredé a smradlavé nádrže naproti za valem, kolem kterých se hojně srocovali rackové a pár lidí se tam rochnilo... No co, neosypali se oni, neosypeme se snad ani my...
Tak jsme to riskli a šli do toho až po krk... Bylo to záživné. Celí jsme se napatlali a pak šup na pláž a uschnout...
Uschnout nebyl problém, problém nastal ve chvíli, kdy jsme tu banenní krustu chtěli ze sebe smýt. Poradili nám, že ve vodě roste tráva a tu si máme prý natrhat, a že s tou to jde jedna báseň. Jedna báseň to sice nebyla, ale šlo to... Po úspěšné očistě jsme se ještě vyhřívali na super čisté pláži a užívali si slunečních paprsků. Balada.
Po návratu do hotelu jsme zašli na oběd a pak hurá na pláž místní. Bylo tu sice více lidí a více odpadků (ale to si fakt ti turisti dělají sami), ale rozbalili jsme si deku, křížovky, vytáhli letátka a prostě celé odpoledne lenošili. Pak už jen večeře, procházka městem za teplého větru od moře a do hajan. Moc vydařený den.
Pátek 17. 9. 2009
Krásný den strávený na pláži. Lehátko, křížovky, gyros... Prostě klidný dovolenkový den, zakončený pěknou bouřkou a velkolepými blesky... Hodně záživné...
Sobota 18. 9. 2009
Byla sobota, a jelikož fakultativní výlety daleko a na pláži se nám ležet nechtělo, zapůjčili jsme si skútr. Pro dva super, akorát by to chtělo silnější než 50 ccm, protože místní kopce prostě tento už nezvládal... Ale nakonec jsme si krásně zajeli na hrad Platamonas, zhlídnout pláže v sousedním Nei Pori a pak nadruhou stranu do Dionu.
Dokonce skútr zvládnul vyjet i do historického městečka Litochoro, kde sídlí místní vojenská posádka. Místy jsem ten skútr i litovala... Moc hezky strávený den.
Ještě bych dodala, že cestou na Platamonas se nám jeden skútr zkazil a tak jsme silou vůle dojeli zase zpět do půjčovny, přes mobil delegát domluvit výměnu skůtru a zase jsme pokračovali... Ale to jen tak na okraj...
Večer jsme skútr vrátili (už začal téct olej, tak radši zavčas), no a šli jsme si užívat seznamovacího večírku. Sice pozdě, ale přece. Delegáti nám ukázali místní tance, pozvali i místní folkloristy a připravili nám program plný soutěží a zábavy. Dokonce i Gavros (malé grilované rybičky) nám s hranolkama a omáčkou Tzaziki taky chutnali... Příjemně strávený večer.
Neděle 19. 9. 2009
Seznámili jsme se s našim kuchařem. Když ho malinko uplatíte, vezme Vás na výlet kam chcete. A to se nám hodilo. Nabídl nás, že nám ukáže Olymp, starý klášter na jeho úbočí kam turisti moc nezavítají a dýchne na Vás nekomerční atmosféra a starý duch dávných časů. K tomu jako bonus pěší výlet k vodopádům řeky Enipea a návštěva místního obchůdku s olympským čajem.
Usedli jsme tedy po obědě do jeho oktávky a vyjeli jsme pár kilometrů od moře na úpatí hory Olymp.
Ani ve snu by mě nenapadlo, jaká tu bude fakt příjemná atmosféra. Místní tady prodávali kousek pod parkovištěm olympský med a různé naložené ovoce, olivová mýdla a bylinné čaje. Cosi jsme nakoupili. Prohlídka po volně přístupném klášteře byla opravdu úchvatná, hlavně i proto, že tady Vás nikdo nehlídá a tak můžete nakouknout doslova i do kuchyně na plotnu. Malý výklad nám podal kuchař, cosi netřebalo ani komentovat.
Naplněni duchovnem jsme se vydali na další cestu. Tentokrát do Litochora a k bájným vodopádům na řece Enipea. Na malém parkovišti, úplně u vstupu do Národního parku, jsme zanechali auto a vyrazili pěšmo po cestičce. Ještě nás cestou zastavila slečna, která dělala jakýsi průzkum ohledně návštěvnosti parku a tak jsme ji v angličtině odpověděli na pár otázek. No a pokračovali dále. Docela mě tady překvapilo, že se tu nevybírá ani vstupné... U nás by to už bylo zpoplatněno 2x. Celou cestu jsme šli po zatrubněném kanále, jež sloužil k zásobováním olympskou vodou městečka Litochora. Jen troška vody protékala samotnou říčkou, na které se vodopády nacházely. Byla období sucha a to kráse vodopádů nepřidalo. Sotva po skále protékala voda, v období dešťů tudy normálně hučí řádné vodopády.
Opět jsme si pěkně popovídali s kuchařem, zjistili jsme pár zajímavých poznatků a stejnou cestou jsme se od vodopádů zase vydali zpátky. Cestou do hotelu jsme se ještě stavili pro pravý olympský čaj v místní prodejně v Litochoru a neznámými cestičkami jsme přijeli do Leptokárie.
Večer jsme už jen povečeřeli a šli do hajan. Byl to náročný den a my byli hodně unaveni. Nehledě nato, že nás čekal pondělní výlet do Athén.
Pondělí 21. 9. 2009
Ráno se vyjíždělo kolem jedné hodiny v noci. Ani jsem nějak nesledovala cestu, ale vím, že vedla po dálnici a že zhruba v polovině hodně pršelo. A tak jsem se v duchu tak trošku modlila, aby nepršelo i v Athénách. Nepršelo. Brzy ráno jsme dorazili do přístavu Pireas.
Obhlídli jsme lodičky, někteří si vystáli několika minutovou frontu na snad jediný záchod v okolí a zase jsme nasedli do autobusu. Projeli centrem města, na chvíli zastavili u starého olympijského stadionu. Dali mu krásný alfaltový povrch...
Po prohlídce a vytvoření pár fotografií jsme opět v rychlosti zasedli do autobusu a vydali se dále směrem k parkovišti pod Akropolí. Dostali jsme instrukce od delegátky a vydali se po schodech nahoru k hlavnímu vstupu. Měli jsme asi půl hodiny do otevření a náš osobní průvodce už na nás čekal. Abychom nemuseli čekat ve frontě na pokladně, měl už pro nás lístky. My si stihli odskočit na záchod (opět zadarmo) a pak už začla prohlídka. Úchvatné to dílo a určitě stojí za těch 12€ vstupného.
Obdivovali jsme i psa, který si to nehledě na množství lidí ustlal přímo na hlavních schodech vstupu. Bylo horko, kolem davy a davy lidí a ono mu to bylo prostě jedno. Až si skoro všichni kolemjdoucí mysleli, že je mrtvý jak se nehýbal... Omyl. Prostě spal.
Rychlá a záživná prohlídka samotného vršku s poutavým výkladem. Následovalo focení a volný rozchod. Sraz před hlavním vchodem kolem desáté. A odtud už jsme vyrazili směrem na další historické části města. Staré muzeum a vykopávky, kostel a dále na centrum. K parlamentu a za obchody. My i za keškami.
Občerstvili jsme se u pana Donalda a prohlídli pár obchodů. Moc času opravdu nebylo. Potřebovali bychom tak dva - tři dny abychom pořádně poznali aspoň centrum a to bysme si asi nohy uchodili... Keš jsme odlovili, želvu podrbali za krkem (běhají tu volně v parku), koukli na parlament a pospíchali na místo srazu. Nemít gpsku, tak ho asi nenajdeme... Chvíli jsme ještě čekali na opozdilce a pak vyrazili na přehlídku před parlamentem. Opravdu legrační.
Opravdu zajímavá byla hlavně stanice metra. Takhle upravenou stanici, do níž jsme jen nakoukli, u nás nenajdete. Žádné žvýkačky, jen naleštěné rekvizity... U parlamentu jsme po přehlídce rovnou nasedli do připraveného autobusu. A pak jsme se už jen rozloučili s městem a vyrazili zpět do Leptokárie. Udělali jsme ještě krátkou zastávku u památníku bitvy u Thermopyl. Asi desetiminutová, tak akorát na vyfocení pár fotek a protažení ztuhlého těla z autobusu.
Jak jsme se dověděli po příjezdu do letoviska, tady celý den pršelo. My v Athénách měli krásně slunečno, až to hezké nebylo a hledali jsme každý kousek stínu. Všichni nám záviděli, ale nezáviděli nám tu čtyřhodinovou cestu autobusem.
Úterý 22. 9. 2009
Volný den mezi fakultativními výlety. Co s načatým dnem jsme začali řešit hned po snídani. Ráno jsme navštívili místní vyhlášené trhy a po návratu jsme odchytli jsme kuchaře a domluvili se, že nás vezme na farmu. Ta se nacházela blízko Litochora a my si prostě jen chtěli zajezdit na koních. Po příjezdu jsme zjistili, že jeden z tanečníků na seznamovacím večírku byl majitelem oné farmy. Sluníčko svítilo, koně se líně dívali z ohrady a tak nám je osedlali. Dali jsme si frapé a za 10€ na osobu jsme vyjeli na výlet. Místní želvy se občas připletly mezi kopyta, chvílemi Pavel špekuloval jak se to zvíře co má mezi nohama brzdí, ale jinak jsme pod vedením instruktora dojeli v pořádku zase zpět.
Ještě jsme si prohlídli různou zvířenu co na farmě chovou a zase jsme se vydali dolů k moři. Náš kuchařský průvodce nám ukázal útesy, kam se chodí koupat místní anebo delegáti, když je dobré počasí, moc nefouká a pláže u měst jsou přelidněné... Ti jsou ale...
Poté jsme se vydali do města. Tak akorát na podvečerní zprávy české Novy přes satelit a na večeři. Poté následovala procházka po městě a návštěva internetové kavárny. Trošku jsme si pokecali přes skype s rodinkou a šup šup do hajan. Zítra jedeme na Meterory!
Středa 23. 9. 2009
Dneska vstáváme zase brzy ráno. Snídani máme taky trošku dříve a vyrážíme na Meteory. Autobusem směrem na město Larissa a pak do údolí Kalampaky. Právě tam se nacházejí bájné a věhlasné kláštery. Cestou děláme malou zastávku v údolí Théb, kde absolvujeme malou procházku k místní kapličce se svěcenou vodou. Tedy údajně má zázračné schopnosti voda z pramínku, který vyvěrá uprostřed skály, kam se dojde jen velmi úzkou puklinou ve skále. Z časových důvodů tam skáknul jen Pavel a já blokovala autobus... Moje nervy...
Nakonec jsme všechno stihli a dokonce čekali i na nějaké opozdilce. Pavla obtěžoval místní kocour, který se očividně chtěl mazlit... No a dále jsme autobusem pokračovali na Larissu a Kalampaku. Cesta ubíhala celkem rychle, místní dálnice jsou upravené.
Ani jsme se nenadáli a nacházeli jsme se v městečku Kalampaka, v údolí pod skalami. Navštívili jsme ruční výrobnu svatých ikon a různých jiných věcí... Koupili jsme si prospekt v češtině, před vchodem pokilali nějaké ty kočky a trošku je i nakrmili, no a vydali se autobusem nahoru, na kláštery.
Přežili jsme jízdu serpentinami a dorazili před menší, zato podle mě lépe udržovaný ženský klášter. Delegát nám sdělil, že tady budeme mít hodinku a něco rozchod. Moje gps ukazovala asi 200 m odtud poklad... Tak jak to provést? ...
Šli jsme prolétnout klášter a pohledět na jeho krásně upravené zahrady. Zároveň z vyhlídky byl neopakovatelný výhled na údolí města Kalampaka a na protější kopečky... Moc pěkné. Celý volný čas jsme ovšem nevěnovali pouze krásám kulturním, ale taky turistickým... Je to jen 200 metrů, máme půl hodinky. Není možné abychom keš neodlovili. Problém nastal hned v první zatáčce příjezdové asfaltové komunikace ke klášteru, po níž jsme ke keši šli. Šipka ukazovala rovně, my mohli jít pouze doprava... No nutno říct, že 200 metrů vzdušnou čarou ve skalách jako jsou Meterory je velmi zavádějící. Nakonec ale keš díky bohu byla na dostupném místě, akorát to k ní nebylo 200 ale 500... no a na cestu zpět jsme měli jen 15 minut takže šup šup ať nám neodjedou... Opravu rychloodlov...
Autobusem jsme přejeli k dalšímu klášteru, tentokrát mužskému, na opačném konci skal. Byl o poznání větší, dostupnost již náročnější na fyzičku, dýchly na nás staré časy, ale zahrádky mi tu nějak chyběly. A taky se mi zdal o poznání komerčnější než ten ženský... Dost byli agresivní na jakýkoli náznak focení a tak jsem byla docela zaražená, když na mě začli křičet když jsem vytáhla mobil, abych se podívala, kolik nám zbývá času na prohlídku a zároveň do odjezdu autobusu... Nepochopila jsem nic... Přitom kdybych chtěla fotit tak jsem na sobě měla zavěšený foťák... Trošku to přeháněli. Nakonec jsem zdárně i našla záchody...Šlapky! Ale je fakt, že dolů je pod námi místa na odpad hodně...
Autobus jsme stihli, sjeli dolů a v místním zájezdním velkokapacitním hostinci jsme dali něco malého k snědku. Teda spíš kafe a nějaké sušenky... Jídla jsme měli dost sebou a třebalo ho zkonzumovat. Po stejné trase jako cestou tam jsme jeli i cestou zpět. Zpět do Leptokárie na večeři. Původně jsme mysleli, že budeme na hotelu ještě v podvečerních hodinách a stihneme ještě s ostatníma výlet na magnetickou horu Lifidra, ale přijeli jsme pozdě a tak jsme měli smůlu... Ale my si umíme poradit...
Čtvrtek 24. 9. 2009
Výlet do Starého Litochora na vyhlídku a na magnetickou horu Lifidra. To byl cíl našeho výletu, který jsme po dopoledním válení se na pláži absolvovali po obědě s naším kuchařem. Vzali jsme oktávku a šup šup nahoru do podhůří Olympu. Nejprve na odzkoušení jestli magnetická hora fakt funguje (není magnetická, protože do kopce na úseku asi 20 metrů záhadná síla vytáhne i láhev vody). Samozřejmostí pak je auto stojící do kopce bez ruční brzdy a když ho popošoupnete, rozjede se samo. A celkem výraznou rychlostí. Funguje to a snad i někdo přijde na to, jak to funguje ... Pak jsme se kolem hrobů u cesty vydali na vyhlídku, odkud je prý nejhezčí výhled na Olympskou riviéru a máte ji tu jak na dlani... Byla to pravda. Dokonce je tu i altán proti žhavému slunci a místní hlídky hasičů toto místo používají jako pozorovatelnu. Taky jsme jednu hlídku tady potkali.
Pokochali jsme se a dostali nápad, že po cestě domů si můžeme nasbírat pár jedlých kaštanů na jednom z těch mnoha stromů co tu rostou kolem cest.
Trošku jsme museli vymyslet jak na jejich pichlavý obal, ale nakonec jsme si pomohli tyčí... Opatrně jsme jich pár nasbírali do igelitky a šup šup do kuchyně, připravit je jako dezert po večeři. Bylo to poprvé, kdy jsem je ochutnala. Jsou opravdu velmi syté.
Pátek 25. 9. 2009
Tento den jsme opravdu jen prováleli. Poslední den našeho pobytu v letovisku. Luštění křížovek na pláži, vyvádění v moři, gyros, prostě pohodička.
Sobota 26. 9. 2009
Den odjezdu. Původně jsme měli odjet nějak po obědě. Dopoledne jsme se ale dověděli, že prázdný autobus co pro nás jede má zdržení na Makedonských hranicích, kde ho celníci zadržují... Odjezd je ve hvězdách... Na pokojích jsme mohli zůstat do poslední chvíle odjezdu, takže pohodička. U jiných hotelů, jejichž hosté s námi měli taky jet to štěstí neměli. Ti museli čekat venku. Někdy jim dokonce ani nedovolili jít na záchod... Opravdu hrůza.
Nakonec jsme zdárně odjeli po půlnoci...
Neděle 27. 9. 2009
Konečně jsme projeli Makedonii, Srbsko i Maďarsko. Je pozdní odpoledne a my překračujeme hranice na Slovensko a do Česka. Konečně doma... Sice o půl dne později, ale jsme.
Pak už jen rozvoz klientů do jejich měst a kolem jedenácté jsme už seděli doma. Příjezd byl ovšem poznamenán špatnými zprávami z rodinného prostředí a tak moc šťastný nebyl...
Dovolená se ovšem celkově vydařila. Měli jsme štěstí na delegáty i na lidi, kteří se o Vás postarají když jste v úzkých. Užili si sluníčka, zábavných večerů, domov nám připomínaly zprávy na Nově po večeři... Takové milé rodinné prostředí. Kdo nechce jen sedět vyvalený na pláži a uvítá taky hodně výletů a prostředí hor, určitě Leptokárii doporučuji.