Šibenik 2004
Bylo léto roku 2004. Na jaře jsme si vybrali s Pavlem, Jendou a mamkou Jindřiškou dovolenou. U cestovní kanceláře v Ostravě jsme si zajistili ubytování v chatkách v Chorvatsku ve Střední Dalmácii u města Šibenik.
Pavel si asi dva týdny před dovolenou koupil nové auto, protože nechtěl jet do Chorvatska Felicií. Zakoupil si tedy Ford Mondeo, ovšem neuvědomil si, že zelenou kartu nedostane hned při nákupu. Trpělivě jsme očekávali každý den než přijde. Nakonec dva dny před odjezdem přišla a my mohli spokojeně vyrazit na dovolenou.
Den první a druhý: Odjezd z domova a příjezd do kempu Solaris
V pátek 6. srpna 2004 jsme vyrazili v odpoledních hodinách směr Frýdek-Místek, Hranice na Moravě, hraniční přechod Mikulov, dále směr Vídeň, Graz, slovinský Maribor, chorvatský Záhřeb, dále pak po nové chorvatské dálnici směr Zadar a po jadranské magistrále do starobylého města Šibenik. Noční průjezdy probíhaly bez větších komlikací, akorát ve Slovinsku jsme chvíli trčeli v zácpě před hraničním přechodem do Chorvatska.
V dopoledních hodinách jsme přijeli do Šibeniku a začli hledat ubytování v kempu Solaris. Po asi půlhodině jsme konečně zaparkovali náš vůz před chatkou.
Tak toto bylo večer na verandě naší chatky. Vevnitř se nacházela denní místnost s kuchyňským koutem, dvoupatrovou postelí a jídelním stolem. Dále velká ložnice s dvoulůžkem a malá ložnička s jednou postelí. Velká prostorná chatka asi 50m od pěkné pláže v borovicovém háji... Prostě balada.
Jelikož řidič Pavel celou cestu odřídil sám, byl hodně unavený a šel hned po příjezdu spát. U Jendy byl okamžitý spánek pro mne dost nepochopitelný. Většinu cesty prochrápal a šel spát ještě teď ráno... Já s mamkou jsme skoro celou cestu pobděly, ale řekli jsme si že když už jsme tady a máme to těžce zaplacené, půjdeme se probudit k vodě. Nechali jsme tedy chlapy spát a vyrazili s osuškama na pláž obhlídnou nějaké ty chlapy.
Bylo tam dost lidí, neboť byl horký letní den. Do oběda jsme si užívali krásného slunečného dne a koupání v průzračně čisté vodě. Pak jsme šli probudit chlapy a dělat něco k jídlu. Potraviny jsme si převážně přivezli sebou, takže první dny nebyl problém s papáním. V místním supermarketu jsme si vždycky jen zakoupili chléb, pečivo anebo pivo, které jsme si každý večer vychutnávali na verandě.
Po obědě jsme vyrazili na obhlídku okolí. Blízký hotel a jeho pláže, přístaviště pro výletní lodě i jachty bohatýrů atd.
Koukli na dovádějící turisty na skútru, na kolemjezdící lodičky a nakonec jsme to stejně zaparkovali zase u vody a koupali jsme se společně i s těma našima ospalcema.
Jenda lovil mořské ježky, mušle a různé capiny a potvory co se nacházely v moři. V podvečer jsme navštívili ještě našeho delegáta, který bydlel také v jedné z chat v kempu. Zakoupili jsme si od něj fakultativní výlety na NP Krka a NP Kornati lodí. Aspoň jsme měli program na pondělí a středu. Večer jsme si uvařili večeři, posadili se na verandu a užívali si příjemného večera za cvrkotu všudypřítomných cikád. Všude voněly borovice.
Den třetí: návštěva města Šibenik
Ráno jsme se probudili do svěžího slunného dne. Bylo jasné, že nás čeká krásný slunečný den a ten je třeba využít. Řekli jsme si, že návštěva historického města Šibenik bude určitě příjemným zpestřením dne. Posnídali jsme tedy opět na verandě a poté sedli do auta a vyrazili směr Šibenik. Po 3km jsme již hledali nějaké místo na zaparkování v úzkých uličkách. Nakonec se podařilo a my vyrazili směr přístavní molo. Šibenik nemá vlastní pláže, nejblžší solidní koupání je v kempu Solaris kde jsme bydleli. Jinak je okolní pobřeží celkem skalnaté. Ústí zde řeka Krka a je tu krásný výhled nad vysoký most jadranské magistrály čnící právě nad touto řekou.
Pomalu jsme procházeli nábřeží a obhlíželi obchůdky a restaurace. Pak jsme se vydali do útrob města a malými uličkami se šplhali do prudkého kopce. Dorazili jsme až ke kostelu a na náměstíčko. Zde jsme objevili cukrárnu a neodolali jsme posezení s obrovským kopečkem zmrzliny v ruce.
Po malém odpočinku jsme pokračovali zpět na promenádu a následně k autu.
Při návratu do kempu jsme navštívili hypermaket u hlavní cesty a nakoupili nějaká místní piva, abychom mohli porovnat, který chorvatský pivovar má lepší. Odpoledne jsme opět strávili na pláži a opalovali se. V podvečer jsme se okoupali ve společných sprchách v kempu, aby jsme se zbavili soli z moře a povečeřeli jsme. Pomalu se stmívalo a my jsme si sedli na verandu a vychutnávali pěkný teplý večer.
Den čtvrtý: výlet do NP Krka
Probudili jsme se opět do slunečného dne. Dnes nás čekal výlet lodí do NP Krka. Loď odplouvala po ránu z přístaviště před kempem. Lidí, co mělo zájem, bylo celkem dost. Pomalu jsme s lodí nabrali směr podél pobřeží k Šibeniku a ústí řeky Krky. Propluli jsme kolem pevnosti a dvou Hittlerových očí.
Jedná se o dva otvory ve skále, kde Hittler za druhé světové války ukrýval své ponorky. Dále následoval průplav úžinou do města Šibenik. Plavbu nám zpříjemňoval pohled na okolní krajinu, průplav pod mostem jadranské magistrály a následně jsme pluli dlouhou skalnatou úžinou k městu Skradin. Cestou jsme propluli i pod mostním obloukem nově stavěné dálnice směřem a Split. Jedná se o největší mostní oblouk přes řeku v Chorvatsku.
U města Skradin končí svou plavbu soukromé plachetnice a jachty. Jejich majitelé dále museli pokračovat pěšky, chtějí-li se dostat k vodopádům na NP Krka. My, jakožto výletní loď s povolením pro vplutí, jsme pokračovali dále až k přístavišti pod vodopády a u hlavního výchozího místa na okruh Národním parkem.
Vstup do parku jsme měli v ceně zájezdu, stejně jako oběd na lodi. Domluvili jsme se tedy s kapitánem na čase oběda a následného odjezdu. Do té doby jsme se volně mohli pohybovat parkem.
Svou pouť jsme začali mostem u posledního dolního vodopádu na řece a zároveň jediným vyhrazeným místem ke koupání v parku.
Koupání jsme odložili až na dobu, kdy se budeme vracet a podle toho, jak nám to časově vyjde. Pokračovali jsme tedy dále směrem do kopce, proti proudu vodopádů. Asi po půl kilometru nás čekalo pár starých stavení vč. starého mlýna, kde byla i ukázka, jak se voda využívala k obživě místního obyvatelstva.
Prohlídka byla velmi zajímavá a výhledy z mnoha vyhlídek byly nádherné a neopakovatelné.
Nemohli jsme se vynadívat.
Pokračovali jsme po vyznačené trase a koukali na krásnou přírodu Národního parku. Mnoho vodopádů, průzračně čistá voda. Jde vidět, že Chorvaté si klenotů své země váží a nedovolí jejich znečištění. Opravdu Národní park stojí za prohlídku.
Procházka nám zabrala nějak kolem dvou hodin. Poté jsme se vydali na oběd na loď. Servírovala se ryba se zeleninou, z nápojů byl na výběr pomerančový džus a chorvatské víno. Nutno podotknout, že české mi chutná více a rybu mohli taky trošku déle smažit.
Po obědě jsme zvedli kotvy a pomalu odplouvali zpět ke kempu. Opět jsme minuli město Skradin, Šibenik s pevností a podél pobřeží asi po
Den pátý: Koupání, lenošení, výlet k pevnosti
Probudili jsme se opět do krásného slunečného a teplého dne. Velmi nás lákalo podívat se do pevnosti u Šibeniku. Při plavbě okolo jsme si všimli, že lidé chodí do pevnosti i po souši tak jsme si řekli, že to skusíme taky. Posnídali jsme a vyrazili směrem k městečku Blata. Za ním jsme asi po 1km nechali auto a vydali jsme se po chodníčku směrem k pevnosti.
Chodníček nejprve vedl podél malé pláže u menšího hotelu, následně pokračoval malou vystouplou úžinkou (kde se dva jen těžko minou) po vratkých kamenech a místy po fošnách. Fošny omývaly vlnky z obou stran, neboť z obou stran bylo moře. Dost zajímavá cestička. Naštěstí jsme suchou nohou dorazili na ostrůvek odkud byl přístup na pevnost. Plni nadějí jsme se vydali přímo k ní. Ovšem asi 50m před ní na nás shora mával asi nějaký zprávce, že tu nemáme co dělat a ať se okamžitě vrátíme... Tak jsme se podívali z dálky a vrátili se stejnou cestičkou zpět k autu. Později jsme zjistili, že jediný oficielní přístup na pevnost je z druhé strany lodí a pouze pro platící turisty. Tak jsme měli smůlu. Nasedli jsme tedy do auta a opustili tuto oblast. Vrátili jsme se na oběd zpět do chaty, cestou jsme ještě koupili pár piv (jiné značky než předtím) a celé odpoledne jsme ztrávili koupáním a lenošením na pláži.
Večer jsme dělali opět ochutnávku dalších výrobků místních pivovarů a poslouchali nekonečný cvrkot cikád. Všude to vonělo borovicovou pryskyřicí.
Den šestý: výlet do NP Kornati
V noci nás některé probudila bouřka, nekteří byli utahaní a ani si nevšimli že pršelo a lítali hromy blesky. Ráno bylo parádně svěží a obloha byla jako vymetená. Další nádherný den jako stvořený na výlet. Tentokrát jsme měli namířeno opět lodí do Národního parku Kornati. Jedná se o skupinu chráněných ostrůvků a ostrovů dále od pobřeží, které nejsou trvale obydlené. Jediný přístup k nim je po moři.
My jsme opět vyplouvali celkem časně ráno z přístavního mola před kempem. Tentokrát jsme dostali jinou lodičku než na Krku. V ceně jsme měli zase oběd. Pluli jsme nejprve kolem pobřeží kolem pevnosti směrem na město Vodice.
Dále jsme kormidlo otočili již k otevřenému moři. Vlny začínaly být čím dál větší a mě začínalo být čím dál víc blbě...
Moře je moře a já měla strach co to se mnou udělá, protože nás čekal ještě pěkný kus cesty. Kapitán nás ještě pohostil rakií (místní alkoholický nápoj) takže to taky udělalo své. Ale nakonec jsem nějak přežívala. I když to nebylo ono. Asi po dvou hodinách plavby jsme dorazili k ostrovům, jež jsou součástí Národního parku.
Objeli jsme jižní část parku a přistavili na jediném možném místě pro turisty, aby jsme si odpočinuli a mohli se občerstvit. Byl to malý přístav na jednom větším ostrově, kde se nacházela jediná hospůdka v celém Národním parku. Jistě uznáte, že jsme si tam nedali ani vodu... Přichystali nám na lodi oběd (opět rybu se zeleninou a opět k tomu podávali pomerančový džus a víno. Asi po půlhodině sezení v uzavřené kajutě, do které nepřetržitě pražilo slunce, jsem začala pociťovat silné přehřátí organismu. Opustila jsem tedy loď a hnala se do příjemně teplého moře trošku se ochladit. Voda měla něco kolem 25 stupňů a to bylo to pravé... Asi po deseti minutách z kajuty vylezli i ostatní členové naší výpravy a společně jsme se vydali kouknout na vrchol ostrova, na vyhlídku nad restaurací. Po asi 300m chůzi od přístavu do mírného kopečka jsme k ní dorazili. Pomalu jsme se koukali, kde je nějaký křak, neboť naše potřeby se ozvaly. Nakonec jsme na skoro pustém ostrově našli trošku i soukromí.
Z vyhlídky byl opravdu krásný výhled na okolní malé ostrůvky Národního parku. Slunce pražilo a my se zatoužili vykoupat. Namířili jsme si to přímo k vodě. Ovšem bez bot bysme zde asi neuspěli. Hodně ježků, nebezpečno a silný proud. Skalnatější pobřeží nedovolovalo dělat moc vylomeniny a tak jsme se jen asi půl hodinky čachtali a pak se vydali zpět k lodi. Ostatní se už taky pomalu scházeli a pomalu jsme se nalodili.
Na lodi jsem byla ráda že jsem. Po vyplutí mě opět chytaly závratě a cítila jsem že budu možná mít problémy...
Ale nakonec byla plavba snesitelná, odvážným nalíval kapitán stále rakii a taky pomerančový džus. Já do sebe nemohla nic dostat, neboť jsem se bála abych nezačala krmit rybičky. Ale trošku džusu na schlazení přecejen bodlo. Pak už jsem celou cestu v sedě podřimovala a vnímala jen hudbu, kterou vyluzovali místní hudebníci pro naši dobrou náladu a zpříjemnění cesty.
Po dalších dvou hodinách mého utrpení jsem se trošku probrala a viděla, jak opět míjíme město Vodice. Tudíž mi bylo jasné, že zpátky ke kempu už to není daleko. Pobřeží utíkalo velmi rychle a za chvilku jsme míjeli opět pevnost. Z lodi jsem se rychle vypotácela a celá zelená si sedla na nejbližší patník... Bylo mi hodně blbě, ale nakonec se to obešlo bez krmení rybiček. Chvíli jsme si odpočinuli a pak vyrazili do chatky. Lehla jsem si a čekala až mamka připraví nějaké to jídlo.
Měli jsme celkem hlad, protože u moře rychle vyhládne a přecejen ryba není moc syté jídlo.
Po večeři jsme ještě šli na chvilku k moři a vykoupat se. Poté jsme navštívili ještě místní hospůdku, aby jsme si dali pivo za 60,-Kč a ochutnali, jak chutná zdejší čepované.
Pak jsme šli už jenom do chaty konečně do svých postýlek. To by člověk neřekl, jak dokáže utahat jeden výlet na moři.
Den sedmý: výlet do NP Plitvická jezera
Jelikož byl už čtvrtek a my těch Národních parků pořád neměli dost, rozhodli jsme se tentokrát zajet někam autem. A vybrali jsme si NP Plitvická jezera.
Ráno jsme vydatně posnídali a na cestu si ještě nabrali nějaký chleba a paštiky, aby jsme tam nemuseli kupovat drahé jídlo. Vyrazili jsme tedy směrem k Zadaru a dále do vnitrozemí přes město Knin a po staré cestě na Záhřeb. Asi po
Něco před polednem jsme dorazili k jednomu z parkovišť a nechali zde skoro uprostřed lesa auto. Pojedli jsme chorvatský chléb s paštikou a vydali se k jezerům. Vstupné bylo na jednu osobu asi 10 Euro, což je dost. Zaplatili jsme tedy a vydali se na obchůzku kaskády jezer.
Nejprve jsme to od pokladen vzali dolů k přístavišti lodí a k největšímu jezeru, které se zde nachází. Zde jsme si udělali malý okruh kolem horních jezer a pak zpátky k lodím. Zde byla v ceně a zároveň součástí okruhu jízda lodí k druhému přístavu. Tady se nacházely stánky s místními dobrotami, od piva přes koláče a různé buchty až k jídlům klasickým. Byly zde i hodně důležité a zvláštní záchody, ovšem jednalo se o nejhygieničtější záchody na světě. Tzv. čapačky. Musíte si totiž čapnout abyste mohli vykonat potřebu. Docela drsné. Ale hygienické. Chvíli jsme poseděli a pa se vydali na další menší okruh kolem. Po asi 2km jsme se vrátili zpátky k přístavišti a absolvovali vzdálenější plavbu k dolnímu přístavu, kde začínala nejzajímavější část trasy.
Během procházky jsme viděli nejen četné vodopády a mnoho jezer, ale také místní kachny a jelikož byla voda hodně průzračná, i hejna místních ryb. Prý zde žijou i piraně, ale ty jsme neviděli.
Koupání zde bylo zakázáno, ale svádělo to. Ale díky výstrahám, že zde žijí pyraně, jsme si smočili jen prstíčky.
Na břehu jednoho z jezer se nachází i jeskyně, kde se natáčel poklad na stříbrném jezeře. Tu jsme taky prozkoumali a vyšli jejími útrobami po kamenných schodech až nahoru na vyhlídku.
Na fotografii je nejvyšší vodopád celé soustavy jezer, Veliky Pršivac, má výšku 73m. Ještě byla možnost jít spodní cestou, ale vyhlídkovou cestičku jsme upřednostnili. Po pár kilometrech jsme přišli ke spodnímu vstupu do parku. Sešli jsme dolů a navštívili velký vodopád.
Od Chorvatů je velmi milé, že počítají s velkou návštěvností Čechů a tomu i přizpůsobují cedule, jež jsou psány v několika jazycích. Většinou v Chorvatštině, Italštině, Češtině, Angličtině, Němčině a Maďarštině. Je vidět, že si tady turistů hodně váží. Myslím, že něco podobného se v česku nemůže stát.
Dále od Velkého vodopádu jsme si to namířili po druhém břehu jezer zpět k dolnímu přístavu lodí. Odtud jsme si to vyšlápli opět nahoru nad jezera, kde vozil turisty zpět na parkoviště vláček.
Svezli jsme se tedy vláčkem zpět k autu, v krámku se suvenýry si mamka na památku koupila lišku Plitvička jezera a opět jsme se pomalu vydali na cestu zpět. Výprava kolem jezer nám zabrala tak 5 hodin a ještě by bylo kde chodit. Ale jelikož zpátky do Šibeniku bylo ještě hodně daleko, museli jsme procházku zkrátit.
Cestou zpět jsme u místních koupili tmavý lesní med a někdy kolem 9 večer jsme dorazili zpět k chatě. Celý den bylo pěkně slunečno a teplo a výlet na jezera v nás nechal pěkné vzpomínky.
Den osmý: páteční výlet do Splitu
Jelikož jsme akční rodina, páteční ráno opět vypadalo nadějně a nám se nechtělo jen ležet na pláži, byli jsme akční, po snídani jsme vzali auto a vyrazili na výlet. Tentokrát směr Split.
Druhé největší město Chorvatska a zároveň velký přístav - výchozí místo pro turisty směřující na okolní ostrovy.
Autem jsme jeli ze Šibeniku podél pobřeží po jadranské magistrále až do Splitu. Cesta to byla velmi zdlouhavá a nedovedu si představit takhle jet někam až úplně na jih. Po ránu byl provoz ještě únosný, ale díky ještě tehdy nedokončenému úseku dálnice do Splitu se doprava s přibývající výškou slunce nad obzorem stupňovala. Kolem poledne jsme dorazili do Splitu.
Našli jsme si místečko na zaparkování mezi vilkami na předměstí Splitu a pokračovali pěšmo směrem dolů k moři. Došli jsme na městskou pláž. Procházkou podél ní jsme překonali malý kopeček a po pobřeží asi po 1km došli k hlavnímu přístavu trajektů a hlavní promenádě s palmama. Konečně to tu vypadalo jako u moře. Palmy, tropické vedro a obrovské trajekty. Chvíli jsme odpočívali na promenádě a koukali na trajekty v dáli.
Jelikož je centrum Splitu vyhlášená památka, jali jsme své kroky směřovat právě tam. Ovšem byli jsme trošku zklamaní. Split je velmi komerční město a všechny památky jsou přeplněné turisty až jim to škodí. Úzkými uličkami jsme kličkovali centrem, Jenda si zde koupil polštářek do auta ve tvaru žáby a osvěžili jsme se u napajedla pro turisty v parku. Pak jsme pokračovali zpět na nábřeží a kolem přístaviště trajektů zpět na městskou pláž, kde jsme se chvíli koupali. U Splitu je výhled na ostrov Brač a moře je tu trošku otevřenější než na jiných místech v Chorvatsku takže vlny opravdu stály někdy zato.
Pláž se tu mírně svažuje do moře a je písčitá. Koupání nádherné, ale jde vidět že je to městská pláž a byla celkem znečištěná a přehuštěná. Asi po hodině jsme se tedy vrátili k autu a opustili Split. Pavel si chtěl autem strašně vyjet nějaký ten průsmyček, tak jsme tedy varazili směr průsmyk Malačka.
Nahoře se nacházely stavební stroje a bylo vidět, že právě opravují povrch cesty. Nicméně na vrcholu průsmyku se nacházel nějaký památník a cestička na úplný vrchol k němu byla vydlážděná. Odtud byl překrásný výhled na Split a široké okolí vč. Makarské riviéry. Vidět bylo i letiště ve Splitu, které se nacházelo přímo pod námi.
Po vydatném výstupu na vrchol a po krátkém odpočinku jsme dále pokračovali přes vnitrozemí směrem na Šibenik. Po asi 10km jsme trošku zabloudili, protože díky rozestavěné dálnici byly přerušené boční cesty. Kousek jsme se tedy museli vracet a nakonec jsme stejně najeli na dálnici někde už napůl cesty přes Šibenikem. Trošku zklamání, protože dálnici jsme se chtěli vyhnout... Nevyšlo.
V podvečer jsme dorazili zpět do Šibeniku. Dali jsme si večeři a vychutnali pivečko.
Den devátý: Sobota - lenošení a příprava na odjezd domů
V sobotu jsme nikam nespěchali a ani neměli naplánovaný žádný výlet, neboť jsme v odpoledních hodinách už odjížděli domů. Tak jsme se jenom flákali na pláži a užívali si posledního potápění a chytání bronzu.
Řidič odpočíval aby byl fit na cestu. Já si užívala potápění a lovila ještě nějaké ty mušličky. Prostě pohoda, leháro. V poledne jsme si uvařili ještě jídlo a vykoupali se na cestu. Uklidili jsme chatu a vyrazili na cesty. Hned po vyjetí na jadranskou magistrálu jsme se před Šibenikem zařadili do kolony aut. Asi hodinu jsme se pomalu posouvali krokem a asi 2km za Šibenikem se kolona pomalu rozjížděla. Po nájezdu na dálnici nastal Pavlovi problém s autem. Chyběla mu spona na hadici u nasávání turba. Naštěstí mu na odstavném parkovišti poradil další český řidič ať ji vezme odjinud, že tam není tak potřeba, a přešroubuje ji tam. Nakonec jsme to opravili, všichni jsme si oddychli, že cestu domů nebudeme absolvovat trhaně, a vydali jsme se na cesty. Cestu jsme absolvovali stejně jako tam. Směr Záhřeb po dálnici, dále Maribor, Graz a Vídeň. Přes hraniční přechod v Mikulově jsme k ránu dorazili do ČR. Asi něco málo před polednem jsme dojeli konečně domů.
Všichni byli unaveni a šli spát. Dovolená to byla krásná, ani jeden den nám nepršelo a zážitků jsmě měli dost a dost.